Menu:

Aktuálně:

Nejsou žádné aktuality.

Starší novinky..


Není nová akce.

Kronika:
Noční expedice
Fotogalerie:
Miquik ...

8. srpna 2014 (pátek)

Noční expedice

 

Sešli jsme se v 18:45,  sešlo se nás celkem pět : Tomáš, Lukáš, Pavel, Šikula a já (Pája). Nastoupili jsme do automusu smšrem Deštné v Orlických horách. V autobuse jsme od Skuhrova seděli sami, a nemohli se dohodnout kde vlastně chceme vystupovat. Řidič autobusu nám dal na výběr a tak jsme si vybrali že vystoupíme na náměstí. Trasu jsme měli "naplánovanou" přes Šerlich na Velkou Deštnou  a odtud po červené stezce která v podstatě po hřebeni až do Rychnova nad Kněžnou. Pod Šerlichem se od nás Tomáš oddělil s tím, že jdeme špatně a že půjdeme po žluté, zbytek skupiny chtěl jít po zelené kolem Šerlišského Mlýnu. Od Mlýnu jsme nasadili do kopce celkem ostré tempo až mi po chvíli začal docházet dech. I díky tomuto sebevražednému tempu na nás Tomáš čekal 18 minut.  Počasí se nám opravdu vydařilo obloha byla jako vymetená, měsíc krátce před úplňkem nám svítil na cestu tak, že jsme perfektně viděli na cestu. Cesta nám plynule utíkala pod nohami. A pro zkrácení chvíle jsme začal vyprávět o klaunu Pennywise z Kingova hororového románu To. Tím jsem rozpoutal vzůstající neklid v našich hlavách. Protože ač lesy se zdají prázdné není tomu tak, a právě v noci se ozývá spousta šustění, praskání a klopítání. Při každém zvuku, protože představivost je mocná zbraň, jsme byli ostražití. Než jsme došli do Zdobnice vystřídal jsem několik hororových postav včetně plačících andělů a Fredieho Crugera. Ve Zdobnici jsme si udělali první větší pauzu a dali odpočinout našim chodidlům, která byla mučena asfaltovou cestou. Od Zdobnice cesta začala vést  hustšími lesy, což mělo za následek, že jsme občas sešli z cesty a musili se několikrát kousek vracet zpátky. Cesta začala být přímo mučící pro naše nohy protože většinu času jsme šli po asfaltu. Kolem čtvrté hodiny, kdy začal zapadat, se měsíc začal barvit do ruda a přestal nám svítit na cestu. Nakonec jsme vyčerpaní došli až do Rychnova. Kde Pavlovi došla už veškerá enerigie a přesto, že na autobusové nádraží chyběli "už  jen" tři kilometry bylo nemyslitelné že by Pavel byl schopen to dojít. Proto zavolal své mamince a ta si po krátké chvíli pro něj přijela. Ale ne jen Pavel byl vysílen, my všichni jsme byli úplně mrtví a tak jsme se pomalu ploužili na autobusové nádraží. Tomášovi se zdál autobus drahý a tak se od nás oddělil a šel do Doudleb pěšky. Já s Lukášem jako správní přátelé jsme nenechali Šikulu usnout, ani při čekání na autobus ani v něm, aby byl schopný dojít domů. V Kostelci jsme se ujistili, že bolest nohou si budeme ještě dlouho pamatovat, a s tím jsme se rozešli domů. Později jsem si zjistil že jsme v noci urazili celkem 38 kilometrů.




Zpět na seznam akcí